Země se pyšní bohatými, ale i značně pohnutými
dějinami. Prošlo si od období punských válek (známé tažení Hannibala se slony
přes Alpy), přes velkou mezinárodní slávu a moc za vlády Římanů, až po dobu, kdy
se nedobrovolně stalo francouzskou kolonií. Pozůstatky starých časů jsou patrné na
mnoha místech země (římské vykopávky v Kartágu, Mešita lazebníka
v Kairouánu či křesťanské katakomby v Sousse).
Původně bylo pobřeží Tuniska kolonizováno Féničany,
od 6. století př. Kr. bylo centrem mocného městského státu
Karthága.
Území v 5. století bylo dobyto Vandaly,
roku 534 bylo dobyto Byzancií.
Na počátku letopočtu bylo Tunisko
jedním ze středisek šíření křesťanství.
V 7. století Tunisko bylo dobyto
muslimskými Araby a berberské obyvatelstvo obráceno na islám.
Na konci 16. století bylo Tunisko obsazeno
Osmanskou říší a stalo se centrem pirátů, na nichž byla státní pokladna závislá
po několik století.
V polovině 19. století nastala
francouzská expanze, v roce 1883 se Tunisko stalo francouzským protektorátem.
Za války bylo Tunisko obsazeno Německem,
roku 1943 převzala správu de Gaullova "Svobodná Francie."
V roce 1956 Francie uznala plnou
nezávislost Tuniska (do té doby členská země Francouzské unie), hlavou byl
konstituční monarcha, i když skutečnou moc měl předseda vlády.
Monarchie byla zrušena v roce 1957,
Tunisko bylo vyhlášeno republikou, prezidentem se stal Burgiba. Za jeho vlády bylo
Tunisko umírněným arabským státem.
V roce 1987 byl Burgiba sesazen pro
senilitu. Jeho nástupce Zín al-Ábidín Ben Alí vládl se vzrůstajícími
autokratickými tendencemi, provázenými porušováním lidských práv. Na druhé
straně se Tunisko stalo jedním z mála arabských států, který aktivně bojuje s
islámským fundamentalismem.
Ve volbách roku 1994 se poprvé od
vyhlášení nezávislosti dostali do parlamentu opoziční poslanci. V prezidenských
volbách získal jediný kandidát Ben Alí pro sebe 99,92% hlasů.
